Takze, rozhodla jsem se vam v posrazovem deliriu napsat nakej report z prvni ruky, takze :
Celkem jsem se obavala, aby to nebylo fiasko, a musim rict, ze kdyz jsem tam v tech 16h (prisla jsem dokonce VCAS!) nejprve nikoho nevidela, tak jsem se docela lekla. Casem se skupina obohatila o dva cleny…a tak do 16:40 jsem si uz pomalu zacla prestavovat pomale a bolestne mucici techniky pro pripadne neprilis vcasne prichozi… nakonec jsem pochopila, ze jsem asi nedostatecne zduraznila, ze sraz je skutecne v 16h, a ne “nekdy tak mezi 16-17h.”, a po telefonatu Tatkovi jsem se docela uklidnila (vlekl s sebou druhou pulku srazu). Muj pech :]. Na posledni chvili dorazila dokonce i Terry, zbyvalo nabrat naky lamky po ceste a slo se do lasergame. Tam se zjistilo, ze je vse trosku jinak a nakonec jsme po sobe -alespon ja - v zachvatech silenstvi a apatie pramenici z pomerne dlouhe nonstop hry strileli hlava nehlava…ono v tech 17 lidech se to hralo celkem fajn, vam povim. Slusny maso. Samozrejme se ukazalo, kdo je pravej mastr, takze jsme s Predragem obsadili nejvyssi pozice a zbytek se jakz - takz plazil :]
Nasledoval presun do Ojai, kde se zaclo hrat mestecko Palermo, kdo nevi, necht prijde priste, nasi mafiosos si ho nalezite povodi. Hra docela proudila, pak se to mirne rozptylilo po fotbalcich, sachach, a jinych hlouckovych hrach, nacez jsme znaveni klesli ke stolum..tu se ze stinu vyplizil See Jay, tajemne odcupital ven, a odlakal nas na odlehle mistecko u lesa….no dobre, ukazal nam pred klubikem skvostnou exhibici s ohnem a retezy, doprovazene nasimi inteligentnimi a konstruktivnimi poznamkami k vykonu (“Huustyy”, “to me poser”, “gh?”, “a dokazes to i vypit a pak to do toho vohne tak jako flusnout, znas to? (dokazal..), a “Horis, woe.”). No proste mazec. Pak se pro velkou uspesnost hralo Palermo do te doby, nez nam naznacili, ze je uz jaksi docela brzo a ze by celkem ocenili nas odchod. Jeste jsme se chvilku zmitali v non-stopu pobliz, ale nakonec jsme to po dohode (a nasilnem odtazeni Hajneho) zabalili, uchylili se kazdy dle sveho gusta (a poctu volnejch mist, che che) bud ke me, nebo k Ivce s Ancou. Slabsi natury odpadly, cimz se vykrystalizovala skupinka lidi, zoufale oblehajici pocitac, nacez nastala ponekud neprijemna situace (takova ta klasicka - telefon, tu rodice s milym hlaskem oznamuji, ze do hodky jsou doma, ac zrovna touhle dobou si maji podle planu jeste davat drincik v zahranici - to je mi vychova tohle), ktera me donutila, ac mi to lamalo srdce, vzbudit ta nevinne spici stvoreni a seznamit je s planem B. No a nekteri z nas az do tohoto momentu, kdy pomalu vyrazeji na dalsi boj na jinem poli nezamhourili vicka a jeste k tomu musi simulovat, jak se strasne uci. Ac uceni  je  skutecne to posledni, na co mozek reaguje, takze tady zcela dobrovolne pisou tuto malou praci na tema “co jsem delal/a o prazdninach :]” (to bude mit starej Tatka radost) , somruji fotky po kom se da, za ucelem obohaceni sveho dila o obrazovou slozku … ach ano, nekteri z nas to skutecne asi nemaji v hlave prilis v poradku. A o tom to vsechno je :}